Utrpení kvůli hádce

5. října 2018 v 14:55 | SarsaCZ |  Fall Out Boy
Hned je tady druhá povídka :D. Tak snad si jí užijete, inspirace přišla hned, jak jsem dopsala i tu první xD.
https://78.media.tumblr.com/3fdaae84875c5a9f0f08f3884c25bea5/tumblr_n4f500x2fF1qgy1evo1_500.gif



Už bylo asi 8:30 večer a Patrick stále zkoušel ve studiu. Poslední dobou se s Petem docela hádali, tak si Patrick myslel, že bude nejlepší, když zůstane ve studiu o něco déle. Hádají se totiž snad o všem. Někdy se prostě stane, že se pár furt hádá, ale tohle už bylo opravdu moc. A jako vždy, Patrick na tom byl nejhůř. On se totiž nikdy moc nebrání a pak je celou noc v koupelně, protože tam většinou usne po drsné hádce s Petem, schoulený někde v rohu, s hlavou položenou na kolenou, celý vystrašený a zranitelný, protože koupelna je jediná místnost, kde se může zamknout. Přišlo mu, že si oba lezou na nervy, takže by to chtělo nějaký čas od sebe, jenže to nejde. Stále musí každý den zkoušet. Také by bylo docela důležité říct, že oba mají jisté... schopnosti. Patrick ovládá oheň a Pete má o něco větší sílu, než je normální. Samozřejmě oba vědí, co ten druhý umí, takže s tím nikdy nebyly problémy, ale někdy se něco pokazit musí.

Patrick stále myslel na to, co se stalo včera. Pete na něj byl naštvaný za to, že zapálil jeho staré poznámky, kde byly texty písniček. Patrick se mu snažil říct, že jsou stejně staré a že mu nebudou chybět, ale Peta to zřejmě naštvalo víc, než mělo. Pete ho přirazil ke zdi a díky jeho síle se Patrick nemohl ani hýbat. Patrick byl docela silně vystrašený a snažil se mu omluvit, Pete radši odešel, než aby udělal něco, čeho by pak mohl litovat. Patrick tam nevěřícně stál a nakonec to skončilo tak, jak by jste si mohli myslet, další noc v koupelně. Nikdy by ho nenapadlo, že by na něj byl Pete tak hrubý. Patrick má celkově problémy s klidem a ty hádky tomu moc nepomůžou.

Patrick setřásl ty myšlenky a odemkl si s druhým klíčem. Cítil, jak se mu klepou ruce a došlo mu, že asi ví, o co jde. Má strach z Peta, má strach ze svého nejlepšího kamaráda, má strach ze svého partnera, který při něm vždycky stál, ale stačí málo a mohl by Patricka i zabít. Opatrně vešel dovnitř a rozhlédl se po pokoji, zahlédl Peta v kuchyni, jak si píše další texty. Odnesl si věci do ložnice a převlékl si čisté oblečení - košili a černé kalhoty, samozřejmě nechyběla ani jeho fedora. Bál se jít do kuchyně, kdyby se Pete chtěl zase hádat, ale chtěl si udělat aspoň kafe. Vešel a snažil se neotravovat Peta svojí přítomností. Když se mu dodělalo kafe, vypil si ho a koutkem oka zahlédl, jak se na něj Pete dívá. Udělal tu chybu, že se mu podíval přímo do očí, položil hrnek na stůl a postavil se. "Děje se něco?" Otázal se Peta opatrně a hrnek odnesl na linku, pak se vydal do obýváku. Pete se zvedl a následoval Patricka hned, jak dopsal větu. Patrick se otočil a podíval se na tmavovláska. "Pete, tak o co jde?" To je snad poprvé, co Pat ztrácel trpělivost tak brzo. Sice se bál, jak to zase dopadne, ale už to prostě nechtěl snášet. Pete stále mlčel, ale začal mluvit, když si prohrábl své krátké černé vlasy a už teď bylo vidět, jak je naštvaný. "Co by se mělo dít? Jsi celý den ve studiu a ani nenapíšeš, kdy příjdeš." Patrick si hned uvědomil, co je ta chyba. Vždycky, když něco udělá, akorát se to zhorší. "Hele, jenom jsem si myslel, že by bylo lepší, kdyby jsme byli chvíli od sebe." Kdyby byli v animáku, Petovi by jistě šel z uší dým. "Od sebe?" Řekl naštvaně hlubokým hlasem. Patrickovi přejel mráz po zádech a hlasitě polknul. "Já jsem to nemyslel tak, že mi vadíš, já jen..." Nestihl to ani doříct a ucítil Petovu pěst ve svém obličeji, Patricka to odhodilo asi dva metry dál a cítil, jak mu do pusy teče čerstvá krev. Tvrdě dopadl na zem. Měl mírně skrčené nohy a ruce volně pohozené podél těla. Dělalo mu problém dýchat a snažil se zvednout, vydrápal se aspoň do takové polohy, že seděl. S rozšířenými zorničkami se podíval na Peta, který měl ruku trochu od krve. Pete Patrickovi nikdy neublížil, takže tohle Pat rozhodně nečekal, celý se třásl a bál se i pohnout, aby na něj Pete nevystartoval. Patrick čekal, že se na něj Pete vrhne a zmlátí ho, ale jen odešel zpátky do kuchyně, Patrick byl aspoň rád, že neschytal víc ran, to by asi moc dobře nesnášel. Patrick se nějak doplazil do koupelny a umyl si tu krev, kterou měl na obličeji. Pak se zadíval na svůj odraz v zrcadle. Na pravém oku už se mu začala barvit modřina. Byl jako každý večer na pokraji zhroucení, ale nějak to rozdýchal, docela mu dělalo problém i to astma. Odešel z koupelny a zavoval na Peta roztřeseným a zlomeným hlasem taková docela zajímavá slůvka. "Půjdu do baru!" Utřel si slzy a odešel, Pete ho samozřejmě slyšel a hned jak Patrick odešel, proklínal se za to, co Patrickovi udělal. Na ruce měl stále jeho krev. Chtěl ho hned následovat, ale radši tomu dá trochu času.

I když to nebylo zrovna místo, které by Patrick navštěvoval často, někdy sem jde. Kam jinam by měl jít, když je tak vystresovaný? Hned jak byl na baru, vytáhl peníze a objednal si panáka whisky. Kopl to do sebe a zadíval se na podium, kde zrovna hrála nějaká kapela. Otočil se, když začal myslet na Peta. Přišlo mu, jako by byl mrtvý, protože ani necítil smutek a slzy mu stékaly volně po tvářích. Zase si utřel obličej a najednou bylo 11:30 večer. Přišlo mu, že je tady tak deset minut, tu kapelu musel sledovat zřejmě nějakou tu dobu.

Vyšel ven zadním vchodem, který vedl do temné uličky. "Skvělý, tohle přesně potřebuju." Vyslovil otráveně a opřel se o zeď. Chytil se za hlavu a rozhodl se, že odejde. Jenže za rohem ho hned někdo zatlačil zpátky do uličky a přirazil ho ke zdi. Je docela citlivý na doteky, hlavně co se týče cizích lidí, ale od známých mu to ani tak moc nevadí. Myslel si, že se za ním vydal Pete, ale nebyl to Pete. Ulička byla temná, takže útočníkovi pomalu ani neviděl do obličeje. "Ztratil ses?" Otázal se chlapík a i v tom stínu bylo vidět, že se usmál. Byl z něj cítit alkohol, takže se mu Patrick prostě snažil vysmeknout, k jeho štěstí se mu to nepovedlo. "Ty chceš někam jít? To mě mrzí, ale chvíli tady se mnou zůstaneš." Hrál smutek a zatáhl ho hlouběji do uličky. Patrick byl vyděšený a nevěděl, co by měl v takové situaci udělat, nikdy se mu nic takového nestalo, možná je to tím, že s ním byl vždycky Pete. "Hele, já nestojím o problémy, jenom se chci vrátit domů." Řekl Patrick docela znuděně, ale stále tady byla ta malá vlna strachu. Chtěl se mu zase nějak vysmeknout, ale mužík ho neposlouchal a přimáčkl ho ke stěně svým tělem. Patrick viditelně polkl a začal se třást, tohle byl moc silný lidský kontakt a také tušil, co se bude dít. Jo, sice vypadá, jako by mu bylo teprve šestnáct, ale to hned neznamená, že si s ním každý bude dělat to, co chce! Podle hlasu poznal, že to je nějaký starší pán. "Můžete toho nechat?" Řekl ještě docela v klidu, ale když mu začal líbat a olizovat krk, úplně ztuhl. Cítil na krku teplý a vlhký dech toho pána a opravdu si teď přál, aby tu byl Pete. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že může použít svoje schopnosti. Nějak vykroutil svojí levou ruku a položil jí staříkovi na záda, ta se postupně zahřála a propálila bundu toho úchyla. Ten chlap si toho samozřejmě všiml. "Co to má kurva znamenat?" Podíval se na Patricka, který se tvářil jako andílek. Patrick se snažil odejít, vlastně utéct, už se chystal běžet, ale ten starší muž ho srazil k zemi. "Nevím co si zač, ale neutečeš mi tak snadno!" Patrick chtěl začít volat o pomoc, ale asi by to bylo zbytečné, tohle je hlasitá část města, tady ho nikdo neuslyší... Snažil se používat svoje schopnosti, ale selhaly. "Sakra, sakra, sakra!" Řval Patrick, ale v tomhle stresu se na ten plamen soustředit nemůže, to je prostě nemožné. Najednou mu začal zvonit mobil. Oba to zaskočilo, ale Patrick využil toho, že chlapík nedává pozor a odhodil ho. Na to, jak je Patrick malý, má docela sílu. Rychle vytáhl z kapsy svůj mobil a začal do něj zoufale řvát, samozřejmě podle písničky věděl, že to je Pete. "Pete prosím! Musíš přijít k zadnímu vchodu toho baru Modré Hv-" Nestihl mu to doříct a cítil, jak ho stařík stahuje za nohu hlouběji do uličky. "Modrý Hvězdy!" Dokončil název a snažil se nějak vykroutit ze sevření toho opilce. "Prosím, musíš sem rychle přijít!" Pete nechápal, co se to na té druhé straně děje, do té doby, než uslyšel staříkův hlas. "Tady ti nikdo nepomůže, budeš mrtvej dřív, než příjde!" Stařík dupl Patrickovi na ruku a tím rozdrtil mobil, tou silou Patrickovi zlámal kosti v levé ruce. Patrick se začal bolestně svíjet a začal popotahovat. Snažil se nějak uklidnit, což nebylo možné. Držel se za ruku a z té bolesti se nemohl ani hýbat. Stařík si z kapsy vyndal docela velký nůž a přiložil ho Patrickovi ke krku. Patrick se celý třásl strachem a snažil se nepanikařit, jinak by mu asi stařík podřízl hrdlo. Patrick se cítil tak zranitelný a zbytečný, že se mu vrátil i klid a jeho ruce vzplály, chytil staříka za nohy a stařík měl po chvíli spáleniny třetího stupně. Spadl na záda a Patrick se začal plazit pryč z uličky, ale ten stařík prostě né a né přestat... Zabodl mu nůž do nohy a pevně ho držel. Patrick překvapeně vykřikl a snažil se plazit dál, postupně cítil, jak slábne. Vzdal to. Nechal staříka, ať si dělá, co chce. Stařík se k němu také připlazil a vytrhl mu nůž z nohy, stařík ho chytil za košili a přitáhl ho ke zdi, kde ho položil tak, aby seděl. Patrick už se na něj jen díval a nic nedělal, věděl, že to nemá cenu. Pak ale zahlédl tmavou siluetu. "Hned ho nech na pokoji ty sráči!" Poznal Petův rozčílený hlas a mírně se usmál, ale když ucítil silnou bolest v žaludku a všiml si nože, který tam ještě před chvílí nebyl, podíval se vystrašeně na Peta. "Ne!" Zařval Pete a běžel proti staříkovi, kterého odkopl a v tom vzteku byla jeho síla tak velká, že stařík narazil do zdi a bouchl se tak silně do hlavy, že byl v bezvědomí. Patrick tam jen nevěřícně seděl a sledoval ten nůž, už pomalu necítil ani bolest. Na rukou měl vlastní krev.

Pete si prohrábl vlasy a v očích se mu začaly hromadit slzy. Klekl si před Patricka a zadíval se mu do očí. "Patricku, prosím, zůstaň tu se mnou!" Snažil se najít nějaký způsob, jak vyndat nůž, ale nechtěl zabít Patricka. Patrick se jen mírně usmál a řekl slova, která by neměl nikdo říct. "Zasloužil jsem si to, vždycky jsem něco udělal a bylo to horší, vždycky jsem byl zdroj problému, teď mě jen dostala karma." Jeho oči byly šedé a jakoby mrtvé. Petovi začaly téct slzy a začal Patricka hladit po tváři. "Neboj Patricku, já zavolám sanitku, všechno bude v pohodě! Všechno bude v pohodě... Všechno..." Jeho hlas postupně přešel jen v takový šepot, ale naštěstí tu rvačku spatřil barman a hned zavoval do nemocnice. Pete se ho snažil udržet vzhůru a snažil se Patricka nějak uklidnit. "To já jsem byl zdroj problému! Kdybych tě vždycky vyslechl, nic by se nestalo. Ty poznámky byly staré, ale já jsem se i tak naštval, dal jsem ti pěstí a ty jsi pak kvůli mě šel do baru a narazil jsi na toho úchyla..." Rozbrečel se. "Za všechno můžu já..." Oba na tom byli špatně, Pete cítil teplo po celém těle a viděl, jak Patrick trochu září, to opravdu vždycky uměl? Patrick umí své schopnosti používat lépe, než si myslel. "Pete, vždycky jsem tě měl rád, i přes všechno, co se kdy stalo." Upřímně se usmál a poslední slzy mu stékaly po obličeji, než padl do bezvědomí. I teplo které vydával svojí schopností přestalo a Pete byl opět v zimě. "Patricku? Patricku! Vzbuď se!" Chytil ho do náruče a houpal se sem a tam. "Patricku, prosím, mám jen tebe. Prosím, prosím..." Pak už jen uličku osvětlilo červené a modré světlo, také byly slyšet houkačky, jak ambulance, tak policie...

Pete netrpělivě seděl v čekárně a chtěl vědět výsledky. Ale aspoň ho uklidnilo to, že toho úchyla zavřeli. Pete na tom byl opravdu hodně špatně a furt si vyčítal, že za to může on. Nejhorší ale bylo, když uviděl doktora, který se blížil přímo k němu. Nervozně polknul a srdce mu začalo bít, jako o závod, dokonce se mu začaly potit i dlaně. "Jste pan Pete Wentz?" Otázal se starší doktor a když Pete kývl, mírně se usmál. "Máme dobré zprávy, váš přítel je naživu." Petovi se ulevilo a šťastně se usmál. "Ale pár dní si tady bude muset poležet, má rozdrcenou levou ruku a bodné rány na pravé zadní noze a v žaludku. Můžete ho chodit každý den navštěvovat." Pete mu poděkoval a zamířil k pokoji, ale zaváhal. Opravdu chce vidět Patricka v tomto stavu? Nakonec ale otevřel a vešel dovnitř, za sebou zavřel. Patrick měl okolo sebe různé nemocniční přístroje a hadičky v rukou. Na jeho obličeji byly různé modřiny a levou ruku měl v sádře. Když spatřil Peta, usmál se. "Ahoj Pete." Pozdravil ho sladce a Pete si k němu přisedl na postel. Pohladil svého partnera po tváři a také se usmál. "Je mi to opravdu tak líto, ale minulost se změnit nedá, takže slibuju, že vždycky budu s tebou, už nikdy nikoho nenechám, aby se ti něco stalo." Vyslovil sebejistě a doufal, že se to Patricka nijak nedotkne. Patrick se ale jen široce usmál a sevřel jeho ruku. "Já vím, vždycky jsi mě chránil." Opět z něj šlo to příjemné teplo a Pete věděl, že někoho takového by v životě už nikdy nenašel. A to všichni tvrdí, že andělé neexistují...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama