Patrickova křídla

3. října 2018 v 17:43 | SarsaCZ |  Fall Out Boy

Inspirace přišla docela sama, jenom jsem tak přemýšlela a nakonec jsem spojila mé dvě nejoblíbenější věci - Patricka a křídla. Protože je hodně rozšířený ship Patrick x Pete, i mě to příjde docela roztomilé, takže proč ne? První "povídka", kterou jsem kdy napsala a za něco stojí, tak snad si jí užijete xD. Asi spíš začnu s kratšíma, než se vrhnu na dvaceti kapitolový příběh :).https://78.media.tumblr.com/bd3073c8618506dcc9905940662a2030/tumblr_o96ncpSgNR1v94qh8o1_500.gif


Patrick nikdy nepatřil mezi lidi, kteří by zanedbávali kapelu, nebo cokoliv jiného. Právě naopak, Patrick vždycky chodil včas a někdy dokonce i o dost dřív, aby si mohl naladit kytaru na zkoušku. Takhle to probíhalo posledních pár let, ale poslední dobou Pete zaregistroval, že se Patrick chová jinak. Poslední dobou to nebyl ten veselý, vtipkující Patrick, Pete to věděl, protože s ním trávil nejvíce času. Joe i Andy se ho furt ptali, jestli mezi nimi něco není, ale Pete jim vždycky dal naštvanou odpověď, že to není pravda, Joe a Andy ovšem věděli, že lže. Bylo mu to vidět na očích. Ale Pete musel pořád myslet na Patricka, vůbec nechápal, co se to poslední dobou děje. Patrick byl furt takový tichý a moc si nepovídal, byl pořád takový vystrašený a když se ho někdo dotkl, ucukl a bylo cítit, že se celý třese. Patrick by Petovi řekl, že má nějaké problémy, kdyby to bylo důležité, jenže i když nic neřekl, Pete to rozhodně chtěl vědět, protože to vypadalo dost vážně.

Zrovna měli zkoušet, všichni už byli dávno v místnosti a čekali na Patricka. Už je to asi deset minut, co už tam měl být. "Tak kde sakra je?" Otázal se nevrle Andy a podíval se na Peta. Samozřejmě se k bubeníkovi přidal i Joe. "Jo Pete, kde je? Furt s ním trávíš čas, tak co s ním furt je?" Pete měl překřížené ruce na prsou a opíral se o zeď, naštvaně se podíval na své kamarády a protočil oči. "Já fakt nevím! Ani mě to nechce říct." Odvětil a vzal si do ruky svou kytaru. Zrovna když už se chtěl jít podívat, kde je Patrick, vtrhl do dveří. "Omlouvám se hoši, nastaly menší komplikace." Omluvil se jim rychle, ale i tak uslyšeli ten jeho roztřesený hlas. Patrick vzal do ruky kytaru a rychle si jí naladil. Pete už s tím chtěl něco udělat, ale samozřejmě věděl, že Pat je teď docela dost citlivý na doteky. Proto k němu opatrně přistoupil a položil mu ruku na rameno. Samozřejmě ucítil, jak se Patrick celý třese a podíval se mu do modrých očí. "Patricku," Začal klidně, "co se děje? Poslední dobou nejsi ve své kůži." Patricka dost znervozňovalo, jak ho Pete drží za rameno, takže furt trochu roztřeseně odpověděl. "Nic se neděje, všechno je v pořádku!" Pokusil se o úsměv, ale docela selhal, protože v jeho očích byl vidět ten smutek a stres. Pete to prozatím nechal být, ale věděl, že Patrick lže, on to prostě už pozná. Zkouška proběhla skvěle, sice Patrickovi chvíli trvalo, než se pořádně rozezpíval, ale šlo to. Tmavovlásek ho celou tu dobu sledoval a viděl, jak mu dělá problém, udržet se na jednom místě. Po zkoušce se všichni vrátili do pokoje, aby si uklidnili myšlenky a vlastně měli volno, nikdo zatím nic neplánoval.

Patrick opustil studio hned, jak skončili. Možná to opravdu přeháněl, jak byl opatrný a vystresovaný, ale měl pro to velmi dobrý důvod. Když vešel do pokoje, věci si položil na menší pohovku, která byla v obýváku a sundal si svojí černou bundu, fedoru si nechal na hlavě, jenom jí trochu narovnal. Zalezl si do koupelny a zamkl za sebou. Nechtěl, aby Pete přišel na to, co se děje. Patrick si stoupl k zrcadlu a za pár okamžiků mu na zádech vyrostla obrovská hnědá křídla. Patrick stále nemohl uvěřit, že něco takového zvládne, ale bál se, že by na to přišel někdo ze skupiny, nikdy nechtěl být lepší, než ostatní, i když mu stále ostatní říkali, že je nejlepší z celé skupiny. Furt mu chválili hlas a hraní na kytaru, ale jemu velká chvála vadí, cítí se pak jako něco víc a to on nechce, možná mu chybí nějaké to sebevědomí. Nedokázal zastavit slzy, které se mu hromadily v očích, prostě je nechal téct, ale utřel si je horní stranou své dlaně. Zvedl ruku a když se v ní objevil oranžový plamen, prostě už to nezvládal a celý ten plamen najednou zhasl. Byla jen otázka času, kdy to Patricka zlomí, ale že to bude tak brzo, to nikdo nečekal. Sedl si do rohu koupelny a hlavu si položil na kolena. Křídla měl roztažené okolo sebe a nehodlal s tím cokoliv udělat, jenom chtěl být zase normální, jeho schopnosti nemůžou vyjít na světlo. Ale čím dýl je skrývá, tím složitější je udržet je skryté.

Pete byl po konci zkoušky ještě nějakou dobu ve studiu. Ale nakonec také vyrazil ke svému pokoji. Sdílel pokoj s Patrickem, což mu vůbec nevadilo, aspoň může zjistit, co se děje. Věděl, že mu to Patrick řekne, nakonec mu to stejně vždycky řekne.

Pete vešel do místnosti a uviděl Patrickovi věci na pohovce v obýváku, když se podíval do ložnice, nebyl tam. Když chtěl jít do koupelny, zarazil se, bylo zamčeno. "Patricku?" Za dveřmi bylo slyšet popotáhnutí a pak roztřesený jemný hlas. "Prosím, nech mě na pokoji." Pete nenáviděl, když byl Patrick v tomhle stavu, nechtěl vidět svého kamaráda takhle zhrouceného, ale vždycky se mu snažil pomoct. "Patricku, pusť mě dovnitř, jenom chci vědět, jestli jsi v pořádku." Za dveřmi bylo slyšet podivné šustění, ale po chvíli přestalo, když Patrick otevřel dveře a podíval se na vyššího tmavovláska. Patrick se opřel o rám dvěří a držel vlastní ruku. "Patricku? Co se ti stalo?" Pete byl velmi starostlivý, sice nevěděl, jestli bude Patrick opětovat jeho city, ale i tak ho chtěl chránit. Pete jako vždy přistoupil k Patrickovi a položil mu ruku na rameno. Patrick se mu ale vysmekl a popošel o pár kroků dozadu. "Prosím Pete, nedotýkej se mě." Patrick byl na pokraji slz. Chytil se za hlavu a opřel se o zeď. Fedoru si stáhnul dolů, aby mu bylo vidět co nejméně do očí. Patrick nikdy nebyl tak citlivý na doteky, ale to jen znamená, že to musí co nejdřív zjistit. Tentokrát bylo i viditelné, jak se Patrick třese. Byl opřený o zeď a pomalu sjel na zem. Patrick není ten typ člověka, který se s problémy dokáže vypořádat sám, takže tu pro něj vždycky byl Pete. Pete nikdy nebyl moc trpělivý, ale s Patrickem to jinak nešlo, Patrick je totiž dost tvrdohlavý, co se týče jeho problémů, ale tím je to pak horší. Pete si prohrábl své krátké černé vlasy a podíval se na vystresovaného Patricka. Přišel k němu a klekl si před něj, radši s dostatečným odstupem. Pete věděl, jak bude Pat reagovat, ale on by si jinak nezískal jeho pozornost. Vzal ho za zápěstí levé ruky a Patrick hned něco zamumlal. "Pete, prosím..." Pete neposlouchal a vzal i jeho druhou ruku. Tu jen stáhl dolů a opatrně mu sundal fedoru, aby mu viděl do očí. Pat zvedl hlavu a zadíval se kamarádovi do očí. "Patricku, vždyť víš, že jsem tady vždycky pro tebe, tak co se děje?" Patrick neodpověděl, místo toho se zhroutil přímo protí svému společníkovi. Pete to nečekal, ale chápal ho. Dal okolo něj ruce, aby ho mohl obejmout. Pat byl o něco menší, takže měl hlavu na jeho hrudi. Patrick to ale konečně vypustil. Pete viděl, jak Patrickovi ze zad vyrůstají křídla. Postupně se zvětšují a obtáčejí se kolem nich v jistém objetí. Ale když Pete ucítil, jak začíná být Patrickův dech pravidelný a přestává se tolik třást, zřejmě se mu muselo ulevit. Patrick si sedl zpátky a podíval se do očí svého kamaráda, ale on byl zaneprázdněný tím, že se díval na Patrickova ohromná křídla, která tu ještě před chvílí nebyla. Ale Patrick řekl něco, co Pete rozhodně nečekal. "Klidně to řekni... Jsem příšera. Neměl bych mít křídla, prostě to není normální, jsem asi nějaká nadpřirozená entita, která by neměla existovat." Zvedl se a odešel k oknu do ložnice, samozřejmě mezitím stáhl křídla, aby byla menší šance, že by něco rozbil.Černovlásek položil Patrickovu fedoru na zem a zvedl se, Pete ho nevěřícně následoval a když k němu došel, Pat se posadil na postel a podíval se vystrašeně na tmavovláska. "Ale tohle je přece taky normální..." V jeho levé ruce zajiskřilo a objevil se tam malý plamen. Ale když opět začaly téct Patrickovi slzy, plamen postupně uhasl. Pete se na něj podíval a řekl. "Patricku, co to říkáš? Vždyť tohle je úžasný! Nikdy jsem nic jiného neviděl a vsadím se, že si to nikdo nezaslouží víc, než ty." Usmál se takovým tím jeho klasickým zubatým úsměvem, díky kterému se Patrick usmál. Pete se k němu posadil a dal pravou ruku kolem jeho ramen. "Patricku, to sis toho opravdu nikdy nevšiml? To ti nikdy nedošlo, proč je moje pivo vždycky studený, když je venku pařák?" Zvedl levou ruku, která zmodrala a začal se tam tvarovat kus ledu. Patrick se nevěřícně usmál a utřel si slzy. "Možná je pravda, že protiklady se přitahují." Odvětil Pete šťastně a naklonil se k Patrickovi, aby ho políbil. Byl to právě Patrick, kdo spojil jejich rty. Ale Patrick zaregistroval ještě něco, na zádech tmavovláska se zjevila černá potrhaná křídla. Přerušili líbání, když oboum došel dech. "Vždycky budeš můj malý andílek." Řekl sladce Pete a protáhl se.

Nic speciálního se pak nedělo. Pete plně vysvětlil jeho schopnosti a co se stalo jeho křídlům, Patricka to mrzelo, ale minulost nezmění. Patrick udělal to samé. Tu noc se z nich stali partneři a asi si dokážete představit, jakou reakci museli mít Andy a Joe, když konečně Pete s Patrickem přiznali, že to je pravda.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama