Kapitola 2. - Nečekanné seznámení

8. října 2018 v 18:48 | SarsaCZ |  Broken Wings

Druhá kapitola :)


Patrick si vždycky pád představoval jinak, ale když dopadl na Zem a stál pevně nohama na zemi, zbytky křídel zmizely úplně. Najednou cítil strašný tlak na zádech, jako by mu křídla někdo vytrhával. Ten pocit po chvíli přešel jenom v takové tření a pak zmizel úplně. Chvíli tam jen tak nevěřícně stál a připadal si, jako by byl poprvé v Nebi. Ta nejistota, neví, jak tady věci chodí. Neví, jak na něj budou lidé reagovat. Je jen opravdu málo lidí, kteří vědí o nadpřirozenu a když prostě někomu řekne, že je anděl, spíš si budou myslet, že to je blázen. A když jim ukáže schopnosti, utečou se strachem. Tohle je opravdu šílená situace. Začal kráčet vpřed a po chvíli se ocitl na silnici. Auta jezdila sem a tam a přecházet by asi nebylo nejlepší. Takže šel opatrně po straně a přemýšlel, co by měl asi udělat jako první. Měl by zjistit, jak se vrátit do Nebe? Nebo zjistit, jak se Nebi pomstít? Tolik otázek a žádná odpověď. V tom stresu si dokonce začal i zpívat. Než by stihl něco zaregistrovat, ocitl se ve městě. Byla už tma, takže tady moc lidí nebylo a byla docela zima. Patrick se snažil jít podle instinktu. Cítil andělskou magii, ale co by dělala zrovna tady? Je to snad další padlý anděl? Jak šel pořád dál a dál, cítil, jak se ten zdroj energie přibližuje. A překvapilo ho, když uviděl rozhodně vyššího chlapíka, jak se pere s démonem. On nikdy démona nepotkal, ale věděl, že andělská dýka na ně také funguje. Rychle k nim přiběhl a vytáhl andělskou dýku. Tu hned zarazil démonovi do zad, démon hned zemřel. Patrick vytrhl tu dýku a podíval se na tmavovláska. Trochu ho pobavilo, že je o něco vyšší. "Jsi v pořádku?" Otázal se Patrick a usmál se. "Jsem Patrick." Uklidil dýku a podal tomu andělovi ruku. "Jo, budu v pohodě." Zazubil se a chytil ho za ruku. "Pete." Pustili se a Patrick se prostě musel zeptat, co se stalo. "Jak ses dostal do boje s démonem? To není jen tak." Pete si prohrábl krátké černé vlasy a mírně se usmál. "Menší hádka, nic zajímavýho." Patrick se trochu zasmál a zadíval se mu do očí. Cítil se nádherně. Je to tady, Patrick se zamiloval. "Máš kde bydlet?" Otázal se Pete a Patrick se trochu zarazil. "No... Řekněme že jsem před asi hodinou padl." Pete kývl a opět se usmál. "Můžeš bydlet u mě, jestli chceš." Patrick se šťastně usmál a přikývl.

Po cestě si povídali a říkali si, jak vlastně padli. U Peta to byl pomalu stejný důvod, jako u Patricka. Prostě nedodržovali kodex a chovali se jinak. Ale už teď z nich byli nejlepší kamarádi. Konečně po té dlouhé cestě dorazili k Petovi domů. Byl to takový malý rodinný domek se zahradou. Pete pustil Patricka dovnitř jako prvního a pak za nimi zamkl.

"Páni, máš to tady hezký." Řekl Patrick s údivem a sundal si svojí černou bundu, protože tady bylo rozhodně větší teplo, než venku. "Koupelna je nahoře, přinesu ti pak oblečení." Řekl Pete a zamířil do kuchyně. Patrick se tam teda vydal.

Když se sprchoval, uslyšel dveře. Naštěstí přes ten závěs nebylo nic vidět. "Tady máš to oblečení." Řekl Pete a zase odešel. Patrick se pak jen oblékl a šel za Petem. Když šel ze schodů, uslyšel kytaru. Patrick se nad tím musel usmát, on totiž hudbu miluje. Když přišel, Pete se na něj jen usmál a opatrně si vzal papírek, který ležel na stole. "Nechceš to zkusit?" Zeptal se Pete a ukázal Patrickovi ten papírek, kde byl kus textu. "Fajn, ale zpívám." Zasmál se Pete té reakci a vzal si zase jinou kytaru. "Tím jsem si jistý." Patrickův hlas zněl spíš jako vrčení, ale to mu nedošlo. Když totiž začal zpívat, Pete si nemohl pomoct. Ten jeho hlas byl prostě něco úžasnýho. Když slyšel Patricka zpívat ta slova, která napsal, byl na sebe prostě hrdý. Pete přestal hrát a Patrick přestal zpívat. "Hele, mám ještě dva kamarády, mohli by jsme založit kapelu." Řekl Pete a opatrně uklidil tu kytaru. "Tak jo, mě to nebude vadit." Usmál se Patrick a zamyslel se. "A budeme si říkat třeba... Fall Out Boy?" Řekl najednou Pete a Patrick se zazubil. "Jo, to je bezvadný jméno!"
Celý večer se jen smáli a vymýšleli texty. Opravdu si padli do oka, ale ani jeden nevěděli, co ten druhý cítí. "Pete?" Řekl Patrick někde z podlahy, protože Pete má jen jednu ložnici a Patrick se bojí tmy, takže nemohl spát někde dole na gauči... "Jo?" Řekl Pete už docela unaveně. "Jsem rád, že jsem te poznal. Nevím, co bych bez tebe dělal, asi bych ještě teď bloudil po městě." Pete se jen usmál a prohrábl v té tmě Patrickovi vlasy. "V pohodě. Jsem taky rád, že jsem tě poznal." Už teď měli blízký vztah, někdo by si možná myslel, že až moc blízký.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama